Měšťan, měštěnín
Měšťan, měštěnín, a, m., pl. měšťané, vz -janín. Měšťané, od, městol, obyvatelé města; st před -jan v šť se změnilo. — M., obyvatel města, Stadtbewohner, Städter, m. Kom., D., Kram, St. skl. — M. = právo městské mající, Bürger, m. Mezi m-ny zapsati. V. M-nu náleží obmýšleti dobré vlasti své. Láska měšťanů paveza vrchnosti. Pr. M-né nejvzácnější. V. Vz Měštěnín. Vz Rb. str. 268., Obec.