Měštěnín
Měštěnín, a, m. Za m-na přijíti. V. Nyní toho slova už neužíváme, nýbrž slova: mě- šťan. Pl. (vz -ín, -janín): měšťané, ne: mě- štěnínové, poněvadž přípona starodávní sg. -janin v pl. v -jané se krátí. Mš. Jestli kdo kupcem, chceť měštěnínem býti. Reš. M. usedlý, ansässiger Bürger. Sob. 14. Měště- ninka, měštěninský, měštěninství — měšťanka, měšťanský, měšťanství.