Metonymie
Metonymie, e, f., z řec., soujmennosť, přejmenování, změna jména. M. jest tropus zakládající se na poměru, jaký jest mezi příčinou a účinkem, mezi věcí předcházející a následující, mezi látkou a věcí z ní vy- tvořenou mezi znakem a věcí samou. Tak jest m. ku př., užíváme-li místo stáří slova šediny; když místo:, čtu spisy Kollárovy´ říkáme:, čtu Kollára'; nese větev olivovou m. nese zvěsť o míru. S. N. V lese narozeno, skopcem potaženo, koněm hovoří (housle). Rod vymřel po meči i po přeslici. Vz KB. 232. Namentausch, m. Vz Mus. 1844., 431., Zk. Ml. II. 164, Mk. Ml. 309.