Mezi
Mezi, předložka, strč. mezu, staroslovan. meždu, pol. medzi, lat. inter, jest gt. čísla dvojného od meza, z mezú vzniklo mezu, mezi, a znamená tudy to, co s obou stran, s obou mezí. Klade se A) s akkusativem na otázku kam? O místě k vytčení běhu činnosti s obou stran več, v místo, jež věci dvěma mezema od sebe odděluje, pak vůbec uprostřed čeho, in der Mitte von, nach der Mitte hin, unter, zwischen. (Dle Mkl. S. 412. označuje předměty, mezi které, do jejichž středu pohyb se děje). Já přiběhl mezi ně dolů. Svěd. Vstoupil mezi dvéře domové. Svěd. Mezi své přišel a svoji ho nepřijali. Br. Neroznáší mezi lidi a nepomlouvá. Kom. Mezi lidi jíti, mezi nepřátely vpadnouti, mezi něco se vložiti. — B) S instrumentalem na otázky kudy, kde? 1. O místě k vytčení směru činnosti kudy s obou stran, místem, jež prostředkem obou stran jest, jež ve dvou mezích jest, pak vůbec prostředkem čeho. Zk. Dle Mkl. S. 749. označuje předměty, mezi nimiž něco je, se děje. Ten ctností mezi jinými předčil. V. Rozsudkové mezi nimi učiněné. Z. F. I. Řeky mezi břehy svými běží. Kom. Zběhl se mezi nimi soud. Svěd. Řeky s ječením tekou mezi úžinami. Kom. Svády mezi pány a obcí povstaly. V. — 2- O čase k vytčení součastnosti (označuje dobu, v které se co děje. Mkl. S. 749. ), jako: Mezi tím otec zemřel. Mudr. Mezi pitím nic nejedí a mezi jídlem nic nepijí. Ler. — Vz Superlativ. — Zk. Skl. 267., Ml. II. 35. — M. Slova s předložkou, mezi' složená. Mkl. B. 416. Vz násl. slova.