Mi
Mi, 1. Dat. sg. zájmena já: mně, mi. Mi nemá přízvuku a nemůže nikdy na začátku věty státi; také nestojí po předložkách a je-li na něm důraz (on to dal mně a ne tobě); v těchto případech stává: mně. Ve vých. Čech. mi méně se užívá než mne. Vz Mně. — 2. Přípona -mi má i: rybami, lidmi. U adj. v instr. pl. -ma m. -mi, vz -ma. — -mi přípona adv. velmi. D., Mkl. B. 236.