Míč
Míč, e (dříve: mieč), míček, čku, m. V obec. mluvě místy: mlíč. O čemž vz Prk. Archiv f. slav. Phil. II. 708. Vz L. Místy: lopta, lobda, pucka u Kroměříže, habán u Skalice na Slov., der Ball. Míčem hráti, há- zeti, bíti; na míč hráti; hra na míč; míče sobě podávati; m. bráti a odrážeti. V. Mí- čem cukati, Tš., zmítati. Reš. V m. hráti. Rk. Nevěra, lesť, zlosť sobě nás jako míče podávají. Kom. M. nadutý, Ballon, v obec. mluvě: baloun. Vz Mičuda. — M. = kot, Katze. D. — M. tesařský, španělský (ohnivé koule železem naplněné), Feuerballen; Hero- nův, der Heronsball. Sedl., Jg. — M. tiskař- ský, Druckerballen. Jg.