Mihotati (se
Mihotati (se) — mžikati, funkeln. Dch., Sládek, Mkl. Etym. 208. — kde. Ludmila mu len tak sa m-la v očiach; Len tu i tam v nízkých stajách rehot koníkov mladých mihoce. Ntr. IV. 139., V. 55. Na šíji se m-tá zdoba zlatá. Kká. K sl. j. 30. — kudy. Zář ohně m-la se po zdích. Jrsk. — odkud. Či z listu jen to rosná krůpěje se m-tá? Kká.