Míjeti
Míjeti, Mkl. Etym. 197. Mijaj, míjaj (vy- hni se), pošta jedě! Slez. Šd. Lodie budú m. Ž. wit. 103. 26. Dnové vší marnosti již míjejí. Št. Kn. š. 171. — čeho. Nápisů těch jako nejistých míjím. Šf. III. 217. Budete jie (knihy) m. Jel. Enc. mor. 3. — koho, co. M. cestu. Výb. II. 795. Míjaľs (míjel jsi) mě, míjal, přeces mě neminul. Sš. P. 363. — jak (komu). Den míjí za dnem. Vrch. Dnové míjeli bleskem. Us. Odúmrť tímto propouštíme a věčně míjíme. List hrad. 1492. Tč. Míjaj furmanovi na půl kola a ožral- covi na celé. Slez. Sd. — koho kdy: u po- vyšovaní. Čsk.