Milovati
Milovati. Cf. Bž. 203., Mkl. Etym. 197. — abs. Ještě se neodchoval, kdo by ne- miloval. Dch. Ktož nemiluje, bydlí v smrti. Št. Kn. š. 34. — co, koho. Ž. wit. 36. 1. M-val som dievča, malo sivé oči. Vaj. T. M. 17. Veje vetrík, veje, z ticha poduchuje, kdo koho miluje, zdaleka se smeje. Koll. Zp. I. 89. M. svět, pravdu, bližnieho, sbo- žie, dobré, Št., svú duši. E. Olom. Rostlina miluje vlhko. Us. Pdl. — jak. M. někoho vášnivě, Osv. 1. 280., beze vší míry, Kká., velice, Sá., velmi. Výb. II. 41., sladce, bláz- nové, přieliš, Nemúdře, čistě, darmo (marně), převráceně, Št. Ti málo Boha milují, ktož jej jen řečí milují. Št. Ku. š. 35. Miluj svého bližnieho jako sám se; A protož nemilujte mne viece, než . . . . Ib. 36., 2, M. co den ode dne více. Hrts. M. Boha z celého srdce, Mž. 2., ze všeho srdce, ze vší duše. Št. Kn. š. 36., 56. Přívuzné podobně trojím činem větší žádosti milujem; Aby mlovali Boba vším srdcem, ze vší duše; Neb tú milostí i jeden svatý nikdy jest Boha ne- miloval. Ib. 42., 36., 35. M. něco nade všecko, Mž. 2., Št. Kn. š. 41., 36., bez miery. Ib. 36. — proč: z upřímnosti, Sš. P. 229., z pravé chuti a z srdečné sladkosti. Št. Kn. š. 36., 180. — jak dlouho. Od večera do svítání tam se spolu m-li. Sš. P. 151. M-val me za dva ročky i za dzen. Sl. ps. č. 138. — v čem. Kteréž jest miloval v jich šle- chetnostech; A nemilují tak v protivenství jako v prospěšenství; Takéž najprv své milujte a potom dalšie, ale vždy v Boze. Št. Kn. š. 34., 35., 43. — kde. Což člověk v jiném dobrého miluje. Št. Kn. š. 34. Na srdci mne nemiluješ (Jidáši). Sv. ruk. 164. — čím. Miluje Boha srdcem nábožného dí- těte. Zr. M. někoho srdcem srdce svého. Šml. Tě všiem srdcem m. 13. stol. Mus. 1882. 121. Lásku, jíž té andělé a svatí mi- lují. Mž. 39. — se k čemu. Milovali se ke zlému. Št. Kn. š. 38.