Mimo
Mimo, adv., vorbei, vorüber. M. jíti, jeti, běžeti, letěti. Jg. Mimo jdouce = běžně, im Vorbeigehen, obenhin. Milo je mně, milo, když mi ideš mimo. Mor. P. 276. — M., předložka s akkusativem. Užívá se jí: 1 o místě k vytčení směru podlé čeho pryč jinam, po straně čeho pryč jinam, míjejíce co — pryč jinam. Událo se jí běžeti mimo jednu horu. Pass. Mimo příbytek něčí jíti. Pr. VI. 451. Mimo náš dům vedli ho k po- pravě. Vrat. I půjdou národové mnozí mimo město toto i. e. míjejíce město toto pryč jinam. Br. — 2. Odtud se jí užívá o nesrov- nalosti čeho s čím, o nepřiměřenosti činnosti k věci jiné, tudy jest, co: proti čemu, čemu na odpor, čemu na vzdor, čemu na vzdory (opp. podlé, vedlé), gegen, mit Umgehung, trotz, ungeachtet, ohne, wider. Mimo pořad práva to, což jemu nenáleží, sobě osoboval. Háj. Purkmistr mimo řád a právo žádné moci užívati nemá. Kol. Mimo rozkaz to jsú učinili. Háj. Mnohé byliny mimo přirození a způsob času kvetly. Kn. Nemilostivě groše dobývati mimo staré ustanovení. O z D. Pakli by se někdo mimo práva zemská več podvolil. Václ. II. (Pr). Aby toho nikdo mimo vůli jeho netiskl. Zr. F. I. A vezme-li co více mimo právo. O. z D. Bůh toho k tomu cíli mimo úmysl té sv. ženy užil. Br. Svou hrdosť ukazoval mimo právo. Št. — 3. Vy- jímá předmět svůj z oboru toho, což se o podmětě povídá, tudy jest tolik, co: vy- jmouce, kromě čeho, nade co, nežli, ausser, nebst, neben. Mimoň mocnějšího není. Leg. Jediný, mimoňž nenie nikte jiný. Kat. 1230. Země a rolí hojně mimo potřebu mají. Ler. Poněvadž jest od starodávna v tomto králov- ství více stavů mimo stav panský, rytířský a městský nebývalo. Z. Fr. I. Jiného milov- níka neměla mimo něho (nežli jeho). Pass. Mimo čtyři hlasy zvolen jest. Mimo jednu toliko věc šťastni učiněni jste. — 4. Užívá se u srovnání jedné věci s druhou a to k vytčení toho, že se to, co se o podmětu vypovídá, na předmět předložky nijakž ne- vztahuje aneb toliko u míře mnohem menší, kterýmžto druhým činem se výrok stupňuje a zveličuje. Vyznamenává tedy: u přirovnání k čemu, u mnohem větší míře, nad, über, vor. Arabští mimo jiné národy slovo o sobě měli, že loupežníci byli t. j. u mnohem větší míře nežli jiní národové. Br. Budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi. Br. — Pozn. V obecné řeči spojuje se táž předložka i s gt. Spojování toto se již u spisovatelů 16. stol. nalezá, ač jen zřídka. Zk. S genitivem se také pojí u Slovinců, Malorusů, Poláků, v Horním a Dolním Srbsku (v Sasku). Mkl. S. 544. Co mimo toho času jest, na pro- cházku vynakládám. Kom. Mimo nich nikdo tam nebyl. Všechny brány mimo jedné malé. Sl. — Knst. učí: mimo = 1. citra, kromě, s gt., 2. juxta, penes, podél, s akkus. —Mimo u komparativu, vz Komparativ. Vz Zk. Skl. 201. —203., Ml. II. 27. Cf. Mkl. S. 413.