Mimochodník
Mimochodník, a, m., kůň mimochodem jdoucí, der Zelter, vz Mimochod. V. Ten mi koně m-ka a jiná dva k tomu vozu daroval. Har. Místo jinochodník. Prk. Vz Mimochod. — M., hříbě (dle Kopiáře z r. 1568). Km. I. 718. — M., u, m. Na m-ku něco obcházeti (ambages facere, Umschweife machen). Bart.