Mince
Mince, e, f., z něm. Münze a to z lat. moneta, Jg., peníz. M. jest ražený, kovový, obyč. okrouhlý plátek určité stříže a urči- tého zrna (Schrott und Korn), tedy určité ceny ku prostředkování obchodu, k upama- tování na znamenité události (pamětná m. ), ku vyznamenání zasloužilých osob (záslužná m. ). Na obou stranách m., líci a rubu jsou poprsí mincovních pánů, znaky a nápisy atd. vyraženy. M. obchodní, spolková, zemská, drobná. Vz více v S. N. M. stříbrná, zlatá, dobrocenná, dobroplatná, berná, ražená, vážná, nevážná, zlá, falešná, dobrá, ostříhaná, ob- řezaná, Jg., lehká, nehodná. Er., J. tr.; m. staré, středověké a nové (staré: římské, orientalské, barbarské), S. N.; červená (= zlatá), bílá (= stříbrná), černá (= s mědí smíšená), Jg., konvenční, měděná, Us., žád- nému schodku nepodrobená. Er. Prubíř m. D. Zrno, přísada, vývoz, falšovník, falšování, stříž, seznam, druh mince n. mincí. J. tr. Minci bíti (mincovati), Jg., zaraziti. Háj. Bíti vlastní ráz na minci. Br. M-ci ražením na- podobiti; minci zlehčiti, ponížiti. J. tr. Kdož by na minci nadával a kdož by nádavek bral. Er. Na minci zrna českého mincovati. Er. M-ci raziti. Us. Mince dobrého, českého zrna; přísadou minci zlehčiti; m. ostřihovati; m. v zemi jde; mince bráti. Vys. Vz Rb. str. 268., Tk. II. 542., Žer. Záp. II. 10., 95. Vz Stříž. — M. pamětní, záslužná, spol- ková. S. N. — M., jednotlivý peníz, latin. numisma, ein Geldstück. V. — M., minice = mincovní dům, kde peníze mincují, das Münzhaus. Jg. Zlato a stříbro do naší mince dodávati povinni jsou. Nar. o h. (Pr. I. 91. )