1. Mír
1. Mír = smíření. Cf. Mkl. Etym. 195., 197. Prve měla si nepokoj od hřiecha, již jdi mírem jsúc s Bohem u pokoji. Hus II. 405. — M. = pokoj. M. hřbitovů. Vrch. Že je pravý m. zrušil nade mnú. Půh. I. 377. Lepší dobrý m. nežli války vír. Tě. exc. V čas míru; střelivo pro čas míru; před- běžný návrh míru, Friedenspräliminare. Čsk. Země v míře stáše. Alx. Anth. I. 3. vd. 33. Cf. Ž. wit. 40. 9, 28. 11. M. Vám; M domu tomuto; Pokoj a m. vám. Ev víd. 44,90., 44. 50. V B. olom. je slovo: Pokoj místo mír. Dá jim (kněz) m. s celováním. Kar. 97.