1. Mířiti
1. Mířiti, 3. pl. míří (ne: mířejí), měř, míře (íc), il, en, ení; mířívati = měřiti, zielen. — abs. Kam to míří? Kam míří jeho od- pověď? Docela jinam mířil. Us., Nt. —čím: střelbou. Bur. — kam: na ptáka. Jg. Mířil na vránu a zabil krávu (= 1. Jinak měřil, jinak trefil. 2. Ublížil tomu, komu nechtěl. 3. Na mne si mířil, sám jsi se spálil. ) Č.