Mísiti
Mísiti, 3. pl. mísí, měs (mis), míse(íc), il, šen, šení, mísívati; míchati a míšeti, mischen, mengen; po Druhé orati, feigen, zwiebrachen. Jg. — co: těsto; úhor, pole (pole m. = před síjí naposledy orati; protože se obyčejně mrva spolu zaorává a se zemí mísí. Ostatně vz Orání). Aby tu nic jiného nemiesili (ne- opravovali, nepřidávali), než aby proste prostá zpověď byla, Št. — co čím kde. Pekař těsto v díži kopisti hněte (mísí). Kom. — co s čím: pravdu se lží. Br., Hus., Kom. — se, co v co, kam. V jedno m. Br. Mísí všecky všudy věci v hromadu. Záv. M. se v súdy duchovních. Arch. I. 57. M. se v cizí věci. V. Nemis se mezi ně. Záv. Nedopou- štějíce zjevným hříšníkům mezi dítky boží se m. Kom. — se s kým. S ním se mísí a pojí. Br. — Vz Míchati.