Míza
Míza, y, f. (dříve: mízga, odtud: mízha; mízka, Jg.; v již. Čech. mlíza. Vz L. ). Instr. sg. mízou (ne: mězou, jako: měrou, věrou od míra, víra). — M. živočichů, lympha, Lymphe, tekutina čirá, bezbarvá a bledě za- žloutlá, poněkud lepkavá, obsažená v cevách střebavých n. miznicích. Vz v S. N. — M. = šťáva výživná, vodnatosť, která ze stromů teče. Vz S. N. Der Baumsaft. Jg. M. stro- mová. Mízu pouštěti, dostávati. Mus., Šp. Za mízy jest lýčí dříti. Č. Za mízhy ti lýka dříti. Mus. Vz Lýko. - - M., vůbec šťáva, Saft., m. Kom. M. ze ředkve, bzová, z jablek, révová, z hroznů. Jg. — M. = užitek, Vortheil, Nutzen, m. Mízu z čeho bráti. Kom. — M. = síla, Kraft, Saft. Městům všecku mízu a krev vyssáli. Kom.