Mladý. Ž
Mladý. Ž. wit. 148. 12 a j. (230.), Mkl. Etym. 200. Mlazší. Pč. 10., Žvt. otc. 48. a., Bž. 135., Kar. 15., Hr. ruk. 459., BO., M. M. manželství, Šml. I. 58., jitro. Mcha. Kdež ten je ode mne mladší (= mne, než já). Brt. Ešte som v mladom veku by!a (mladá). Sl. ps. 18. Z mladého jitra není dlouho ke dni. Hdk. Já sem ráda, že sem mladá. Brt. N. p. I. 320. Pokal' služa mlade leta. Sl. ps. 16. Keby som ja bola mladým veveriatkom, pre- skočila by som desat bukov riadkom. Sl. spv. VI. 209. Keď mladý člověk umiera a hyne, průvod to smutný ale záslužný. Trok. 157. M. může, starý musí zemříti. Sk. Črty 19. M-mu starý nerád rozumívá. Exc. Oho- lím si bradu, vezmu si mladú (o vdovci). Us. M. pán ze starého věku (starý mladík, žertov). U N. Bydž. Kšť. Byl moc mladý, když se narodil, nebylo mu ani den (o ne- rozumném). U Lužan. Kšť. M. čas je drahší od čistého zlata. Ht. Sl. ml. 209. Ej kaď sam já biv mlad, sakomu sam biv drag. Sš. P. 800. Kým si mladá, vtedy sa zdaj, keď ti prejdú mladé časy, nik sa potom neohlásí. Koll. Zp. I. 69. Jmieše v sobě smysl mladý n'umě sobě dáti rady. Alx. Opět sv. Pavel die k svému mlazšiemu. Št. Kn. š. 115. (57.). Vyběhše dva lvi z paseky mladé; Jí po- sluhujíc jako mlazšie přietelnice. Ib. 117., 290. M-mu třeba rozum do hlavy vháněti. Bž. exc. M. všemu uteče. Us. Mladí ľudé ene růže viďú, trní ťeprem něskorší učujú; Starého uctívej, na-ho učívej. Slez. Šd. Mladý ač řiedko múdr bývá. Dal. 49. 13. M. pán, ze Staré cihelny (= starý); Je mladá, ale má stará střeva. Us. Rgl. — čím: rodem. Lpř. — nač: na léta. Kom. Na radu jsem mladá. Kká. Td. 355. — na čem. Bieše mlad na duši. M. — v čem. Dokud sem byl mladý v létech i rozumu, také sem byl z té rubriky bláznivé. Hus I. 302. — k čemu. Podal to na nás a my sme řekli, že srny k tomu mladi (neschopni). NB. Tč. 208. — s inft. Ač my mladí nejsme, ale tyto pře- mladí jsme rozeznati. NB. Tč. 234. Má ce- ruško, mlada si milovat. Brt. D. — M. Bole- slav, Vožice, vz tato slova.