Mlaka
Mlaka = močál, kaluž. Němc. IV, 416., Hol. 329., 371., Mkl. Etym. 198. Cf. Od- vlaka. (Kat. 3148.). Žabu čo po samom zlate vodiť budeš, predsa najde mláku. Phľd. III. 544. — M., ves u Písku a u Lomnice v Bu- déjov. Blk. Kfsk. 657., Sdl. Hr. III. 305., Rk. Sl. — M.. = les u Helfenburka; Na Mlakach, Ve Mlace, U Mlak = pozemky v Písecku. BPr.