Mlátiti
Mlátiti, mlať, mlátě (íc), il, cen, ení, (dříve těn), mlátívati, dreschen. M. od ml (ml-íti). Šf. M., mláceti, cepovati, rozmlátiti, pomlá- titi, omlátiti, do-, vymlátiti — abs. Nejprv mlátí, potom platí. Bern., Č. Vz Mzda. Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlátiti, Jg. Mlátí — mlátí, ale nikdy neobrátí. Vz Tlachal. Č. Cf. Mluví páté přes deváté. — co: obilí; poslední (= mříti), V., len, Jg., hluchou slámu. Sm. Moc mlátíš, nedomlátíš. Vz Tlachal. Lb. M. koho = bíti. Jg. — čím (kde): cepem, cepy na mlatě obilí. V., Kom. M. hubou. Tlachal. Jg. Jazykem nemlať, chceš-li, ujmi se cepu. Č. M. se ša- vličkú. Er. P. 247. — po čem (kde). I sien zeřivý své vrahy mlátí jak po skálách lutá búřa dřeva. Rkk. 55. M. po měkkých, po tvrdých. Jg. Vz Měkký. — kdy. Po noci se m = toulati se. Us. — za koho. Nechť za sebe sama hubou mlátí (vydra). Rad. zv. Chtěl bych za ni tejden mlátit. Er. P. 238. — kam. Mlátil co mohl v pravo i v levo. Har. Ať hrom do něho mlátí. Sych. — z čeho. Mlátí z posledního. Vz Prodělání, Nuzný. Lb., Č., D. — se kde. V blátě se m. (ma- zati se). Jg.