Mlčení
Mlčení, í, n., das Schweigen, die Stille. Jg. M. zachovati; něco v m. zachovati. V. Mlčením nebrzy zabředeš. Reš. Třetí ten exemplář udusiti mlčením usiluje. Štr. Tak toho na ten čas mlčením odbyli. Čr. Na ten čas umínil toho m-ním pominouti. V. Ať m-ním nemíjím. Kom. M-ním vypustiti. V. Toho m-ním nepominul. V. M. rukou učiniti. Háj. M. věčné někomu uložiti, položiti (aby věčně mlčel); m. práv (zastavení, nejití). J. tr. M-ím obrátí člověk kam chce (nejdále dojde). Jg. M-ním obrátíš, kam jen chceš koli, slovem neobrátíš na rovném poli. Lb. M. mladému ozdoba. Dobré m. lepší nežli špatné mluvení. Pk. M. jest nejlepší prostředek od utrhánie. Km. Mním nebrzy zkazíš. Č. M-ním člověk mnoho řečí odbude. Č. M. i hloupého vydává za moudrého. Č. Otec, matka vyučili mluvení a svět — mlčení. Č. Vz Rb. str. 268. Protož nic lepšého nenie proti hněvu než mlčenie, Velmi řiedko sě přihodí, by kdy kto pykal mlčenie. Smil v. 1084., 608. Stran přísloví vz také: Bláha, Crknouti, Čípek, Jazyk, Kolář, Kyj, Mlčenlivosť, Mlčeti, Odmlčeti, Stuliti, Ústa, Vrknouti, Němý, Slovo, Zaml- čení a opak: Tlachal.