Mlíti
Mlíti. Bž. 184, Šf. III. 495., 501., List. fil 1883. 138., Mkl. Etym. 186. Mleti molere aus melti, l se přesmyklo a e se dloužilo v é. Mkl. aL. 2. — abs. Chléb mlen bude. Pror. 11. a. Aby mohlo mleno býti. Výb. II. 175. Tak to nemele = nejde. Brt. D. 231. Koza mele, ovca múku seje. Sš. P. 742. Chce dříve m., než nasypal. Sk. Mel, dokud vodu máš, schmiede das Eisen, so lange es heiss ist. Us. — koho. Zima ho mele (drobí). Us. Sd. — čím (kam). Koza mele ocasem. Us. Brt. A to tele hlavú mele. Sš. P. 622. Odepsala stará baba penzlíkem, že prý do nich (do zubů) tuze melú jazy- kem. Ib. 612. — nač. Mel už na chléb bílý, mináříku! Brt. P. 80. — jak dlouho. Mlel hodně dlouho (byl ve vězení). Ve výcn. Čech. Kšť., Hspd. — kde (jak). Me- lete pšenici, ječmen a oves na jednom slo- žení (mluvíte páté přes deváté). U Rychn. Slad sse mele ve mlýně v (na) hrubší mouku. Anth. II. 419. — se. Vz M. abs. Vločky (Schneeflocken) se melou (treiben wirr her- um). Dch. Kde se mele, tam se práší. Dch. Buď si voda kalná, jen když se mele. Bž. exc, Lpř. Ať se mele (melou), jak chce (chtějí), co je nám po tom? Us. Na Hané. Wrch. Jak se ten svět mele, tak se mele. Brt D. 231. Mlivo, ef. Mkl. Etym. 186.