Mlíti, mléti
Mlíti, mléti, meli n. melu, 3 pl. -lí n. -lou, mli n. mel (melme, melte n. mleme, mlete), mela (ouc), mlel, mlet n. mlen, mletí n. mlení, mlev (mlevši); mlívati, mílati. Vz Nésti. Mahlen (ve mlýně); bíti, schlagen, prügeln; žváti, schwatzen; se = gemahlen wer- den; činěnu, dělánu, říkánu, psánu, opako- vánu býti, getrieben, betrieben, ausgeübt werden besonders Durch Reden, Schreiben. Jg. — abs. Pozdě melí boží kola (dlouho Bůh toho nemstí n. Bůh toho bez pomsty nenechá). Jg. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Jg., Č., Lb. Jaké na mlýn sypeš, takové se mele. Šp. Tvá se tu mele (kuje). Vz. Nará- žení. Č. Tak to nemele = tak to nejde. Us. na Mor. Brt. Ještě se mlelo, proto nevelmi buchlo před jinými (tajně se to dělo. Vz Tajný). Lb. Když se to tak mlelo, teprva se Adm. se svými více lekl. Čr. Věci se me- lou. Aug. 68. Tvá se tu nemele (tebe se ne- týká). V. — co: m. obilí, slad. V. Co tu meleš (žvástáš)? Us. — koho = bíti. Mel ho! Us. Mele mne to (mrzí). Jg. On vždy svoje mele. Bs. Pořád jen svou (řeč) mele. Dch. — komu. Kdo dříve do mlýna donese, tomu dříve melí. — co komu. To mi mele hlavu (znepokojuje mne). Jg., Šm. — z čeho. Mele z posledního (je blízek smrti). Sych. — na čem. Na dvou složeních m. — čím: hubou, parou. Čert jím mele (ho bere, vzteká se). Jg. — Kde tebou čert mele (wo reitet dich der Teufel)? Dch. — čím oč. Že prej o ně (zuby) tuze melou jazykem. Er. P. 378. — s kým. Us. — kde. Kde meleš ? v pod- hajském mlýně. Us. Pán mele mouku v bílým klobouku. Er. P. 55. Tak se to mezi lidem vždy mlelo, že jest proto pokoje nebylo. Čr. kdy. Mezi tím jiné věci se mlely. J. Bl. — co jak: kávu na drobno. Ml. — s adv. Rudu mokře m. Vys.