Mluviti
Mluviti, 3. pl. -ví, mluv, -ve (íc), il, en, ení; mluvívati, reden, sprechen. — abs. Dítě se učí m. Kom. Nemohu m. V. Dva spolu mohou zpívati, ale ne spolu m. Jg. Mluví jako liška před smrtí. Řeč se mluví a pivo se pije. Řeč se mluví, čas se oBchodí. St. skl. Mlať, dokud se mlátí a mluv, dokud po- slouchají; Kde dva mluví, tam třetí nepři- stupuj; Lépe jest více věděti a méně m.; Neví, kdy má přestať mluviti. Pk. Mluví jak by bičem šlehal (vz Výmluvný). Lb. Mluviti jest stříbro. Km. Mluví, jako by zlato krájel, er führt goldene Rede im Munde. Dch. Mluv tehdáž, když hus prdne a veš zakašle. Jg., Lb. Vz Mlčeti. Jakž lidé vůbec mluví. V. Jakž písmo mluví. Jg. — co. A když pře- čte, strany mluví svou při. Vš. Pravdu sobě mluvme a dobří spolu buďme. Jg. Jiné mlu- viti a jiné mysliti. V. Hanlivá slova m. D. Mnoho příliš mluví, ale málo škodí. D., Č. Mluví (to), co mu slina (k ústům, na jazyk) přinese (přivede). D. Mnoho mluvíš, nepro- dámť plátna. Č. Kdo mnoho mluví, neb lže, neb se chlubí. Č. Kdo mnoho mluví a jinému v řeč skakuje, ten své troupství a bláznov- ství ukazuje. Rým. Mluví, co nemůže hrdlem dokázati. Kdo mluví, co chce, uslyší, co by nerád. Č., Lb. Čiň to, co máš, a lidí nech m., co chtějí a pokoj bude. Pk. Každý mluv, co by jej ctilo. Cokoli mluvíte, dříve pro- myslete. Lb. Co mluvie, nevědí. Vš. VI. 34. Mluv, co mluv, nic platno. Dch. Básně, kle- vety m. V. Také blázen někdy pravdu mluví. Křivdu m. (lháti). V. Jednu a touž řeč ml. V. Jedno myslí, druhé mluví a třetí činí. Č. Mluvíš (to), co chceš, ale nemáš, co chceš. Č. Vz Chlubný. — před kým, kdy, kde a) dříve počíti, b) za něčí přítomnosti, c) Mluví, jako liška před smrtí. — po kom (kdy, později m. ). Sv. Ihned po něm (psu) mluvi sova. Smil v. 1360. — O tajné věci a nejisté lidé po důmyslích mluví. Vz Důmysl. Jel. —komu. Nic jiného jsem vám nemluvil, než co vám jest k užitku. Flav. Mluvila mu zuřivě. Kom. Tatínek tobě mluvili (domlouval). Mor. Mřk. Nemluvil jsem ti to? Us. Mluvil pán Bůh Adamovi. M. Pís. 38. Zb. Někomu do svědomí m. Ml. On pravil, že jest jí o tom mluvíval, aby se vdala. 1531. Pr. — komu nač. Někomu na hanbu mluviti. Dal. 122. — do čeho, do koho, kam. Do větru m. (bez užitku). D. Někomu do řeči (D), do svědomí m. Ml. Do sebe m., murmeln. Dch. Do Brady m. (mumlati). Šm. Do někoho m. (dmouti). Šm. — ke komu, k čemu. Někomu k li- bosti. Kom. Mluvili k pokoji, druzí k meči a seči. Ctib. Mohu k vám m. po lístku. Žalan. Řeči sladké jim mluví k jejich chvále. Chč. 382.; 608. M. něco k někomu. Alx. 1118. Ne- mluvím toho ze závisti k lehkosti nebo k ublížení jeho cti. Reš. Tito páni k tomu a tito k tomu mluví (doporučují, přimlou- vají se). Tov. 52. Po prožalování počal k své věci mluviti. Žer. Záp. I., 48. Ale jiní všichni k tomu mluvili, aby nejprv dáno bylo na- učení. Žer. Záp. I. 165. M. k někomu. Dal. 114. Mluví k nim. Rkk., Br. K stranám m. Šf. Někomu k poctivosti m., V.; k shro- máždění m. Br. M. k věci. Kom. (Ne: držeti se věci v mluvení. Jv. ). — o kom, o čem. O vojnách, o vědách, Us., o někom. V. O někom dobře m. Kom. Nemluvě o jiných věcech. D. M. o míru (již hotovém; oč, o mír i. e. mluviti o to, aby zjednán byl). Brt. Jak mluvíš o cizích, uslyšíš také o svých. Pk. Mluví jako slepý o barvách. Neví, o čem se mluví (vz Zvoniti, Vyzváněti). Dal o sobě m., er machte von sich reden. Dch. M. o ně- čem. Alk. O kom se mluvívá, nedaleko bývá. Prov. O cti a o pokoju mluviechu. Dal. 133. Mluví o tobě pověsť. Jg. Nepoctivě, hanlivě, všecko dobré a chvalitebné o někom m. V. Tak lidé o tom mluví. V. Dosti o tom mlu- veno. V. O hubách m. a o slivách odpoví dati. Jg. — čím. Prostými slovy o něčem m. Kom. Jazykem českým, mnoha jazyky o něčem m., Zlob., očima, hlavou (kývati). V. Baťo, ty mluvi k nim oteckými slovy. Rkk. 8. Ona mluví mluvou harfy o milosti hovořící. Jab. 127. Slovo boží ústy m. Chč. 374. Musí se mu textem m. (o hloupém). Č. M. oběma zemskými jazyky, Ml., plameným jazykem, Pass., pořádnou řečí. Št. Prstem mluví, okem mhourá, nohou dupá: varuj se ho. Č. — jak, proč, odkud (z čeho, po čem, v čem, s čím, nač, čím). S obalem o něčem m. Nz. Po lístku k někomu m. Žalan. Mdlobú m. nemohl. Pass. 224. Co mluvil, ve- likou bolestí mluvil. Prot. 142. Strachy mlu- vieše sotně. Alx. 1116. Na licho m. Sš. Ev. Mt. 2. Na ublížení dobré pověsti a cti něčí m. V. M. na odpor. V. Mluví na dluh (tla- chal). Lb. Zdá se, že na ten smysl mluvíš. V. Pokorně k někomu m. Alx. V soukromí o něčem m. V. V jazyku německém lépe: jazykem německým. Pk. M. z čistého jasna, aus dem Stegreif. Dch. K vám tváří v tvář m. Budu. Bart. 358. Ze sebe ničeho jsem nemluvil. V. M. z paměti. V. Soudce žádný z peněz ani z darův aby nemluvil. Pr. Z plic m. (svobodomyslně), Šm., ze srdce, D., z vy- soka, z pyšna. V. Pivo z něho mluví (je opilý). Č. Řečníci z darů, z peněz i z jiných kořistí od lidí mluví v každé při. Vš. Vz M. od koho. — kdy. Mezi tím mluvili. V. Mezi vyjednáváním spolu mluvili. Us. (Jasem čtli, časem mluvili (instr. času). Let. 381. — proti komu, proti čemu. Někomu proti mysli m. D. Proti pánům m. Solf. — v co, v koho (kam). V uši někomu něco zlého m., Pr., v oči (vůči, Bart. ), Us., u vítr (bez užitku, marně). Br. Také jemu v táž slova mluvili. Br. M. v něčí prospěch. Ml. Svedli je, ahy sobě v oči mluvili (konfrontiren). Č. — od koho, od čeho = jménem koho. Das Wort in Jemandes Namen führen. J. tr. Přítele, který by od něho (zaň) mluvil, zjednati si nemůže. Žer. Záp. II. 26. Ty artikule všecky p. Žabka od krále k nim mluvil česky. Čr. Zjednal si řečníka, kterýž by od něho latině mluvil. Čr. Přišli ku králi a tu od nich mluvil kan- cléř. Čr. — Žer. Od někoho na soudu m. (při vésti). V. On mluvil od obce (jménem obce). Solf. Vz M. z čeho. — na koho. Ti mohou naň dobře m. Us. Na mne nemluví. Us. Nemluvíš na mě od posvícení. Er. P. 214. Že na ni nemluvíš. Er. P. 125. Posud tak mluví kněží kališní na bratří. Čr. Když si směl tu řeč na císaře m. Dal. 42. — za koho, za co. Arch. I. 6. Že přietelé za to mluvichu. Dal. 168. Za jiného m. D. Za nepochybnou věc m. V. M. za koho, ne: pro koho. Bs. — s kým. Jednati a m. s ně- kým. V. Se vzdálenými m. Kom. Dá s sebou m. V. S někým skrze dříví m. šp. m. stran, o dříví, Šm. — ale dobře: skrze kynutí (ky- nutím) hlavy s kým m. V. — s kým jak (pod čím, bez čeho): pod růží (tajně. Vz Růže). M. Bez chlouby, Kom., bez užitku (marně). V. Bez obalu m., Nz., pravdu bez ohledu na osobu m. Ml. Jen ústně bez listův a cedulí m. Kn. Tov. Mluvil o naše bezhrdlí. Br. Tu s ním dlouho mluvili o všecky artikule. Zb. S někým o něco m. Žer., Let., Arch. I. 84., 86. — o koho, oč. Já budu m. o tebe (= ve tvůj prospěch. Vz O) Br. Nemám k ní oč m. (domlouvati, naříkati na ni). BN. Než jestližeby před 20 lety (statek) zapsal a po- tom do 20 let o to nemluvil, takový zápis má moc míti. Zř. F. I. XX. — pro co. Aniž pro sebe a zachování života svého to mlu- vím. V. Což se řečníkův aneb těch, kteří od lidí z peněz mluví, dotýče. Zř. F. 1. Někdy na místě: m. pro něco klásti můžeme: m. k něčemu (vz nahoře) nebo přimlouvati se. Přimlouval se za emancipaci žen. Brt. 102. — kde. V hospodě s ním mluvil. — přes co, šp. m. o něčem. Jg., Os. — se. Mluví se, že umřel. Us. Vz nahoře. — s adv. M. hrdě, pyšně, dlouho, dlouze, nadarmo, široce, če- sky, latině. V. Jináč mluviti a jináč mysliti. V. M. nahlas, hanebně, obšírně, hojně, krátce, D., lehky, šepmo, pošepmo, hlasitě, prostě, spěšně, kvapně, chvátavě, pomateně, nečistě, sviňsky, libě, příjemně, lahodně, sladce, pěkně, dobře, ozdobně, zle, nepoctivě, zjevně, upřímně. Kom. Ne vše pravda, co se pěkně mluví. Lb. Jez chleba hojněji, ale mluv stříd- měji. Pk.