Mluviti
Mluviti, cf. Šrc. 202.—207 , List. fil. X. 329.— abs. Věc mluví sama. Us. Podával jsem mu 20 zl. Nechtěl ani m. Us. Kdo mluví oči semřiže a tvář dolóv svú poniže, pyšný jest; Kdo mluví drže tvář ladně aneb slov poslúchá snažně, což ti praví, toť pravda jest; Kdo mnoho mluví, neustavičný jest a lživý; Kdo skúpě znenáhla, k tomu se jest múdrosť stáhla; Kdo mluví vrtě okem, hleď mu v oči: ztratíliť mieru, nevěř jemu. Výb. I. 959. Proti všemu tak mluvíc (= tak řka) světu. Pal. Mluv každý, co by jej ctilo. Us. Bž. — co. Musí se málo m. a mnoho říci; Uč se prostředně, mluv málo a slyš mnoho; Kdo mnoho mluví a málo rozumí, dává své oslovetví náležitě k seznání; Člověku, jenž mnoho mluví, scházejí obyč. skutky. Exc. Všeho, co víš, nemluv. Kom. Děti a blázni mluví pravdu. Us. Dk. Co nesluší učiniti, nesluší též m.; Kdo mluví, co vi, svých vad se doví. Bž. exc. Pyšný mluví mnoho a nic neví z toho. Té. exc. — komu. Mluv si, mluv, kannst lange reden. Paty jí m-ly (byla čilá, rozumná). Němc. IV. 262. Je se králi m.; Tehdy jeho rada poče jemu m. Výb. II. 41., 42. Že jest mu mluvil žid: Milý . . .; Mikuláš osobně konšelóm mluvil, že . . . NB. Tč. 27., 151. A bude m. kme- tóm toho miesta. BO. Nemohl jsem vám m. jako duchovním. Hus III. 87. Škodně jim mluviec kteréžkoli řeči. Št. Kn. š. 114. Cf. Brt. S. 3. vd. 190. — nač. M. na koho = Nadávati mu, kárati ho, něco mu vytýkati. Mor. Sd., Brt. D. 231. M. s někým na od- ražku (tonem nepřátelským). U Kr. Hrad. Kšť. Jestliže jest co mluveno, není mluveno na žádnú osobu zejména. List. z r. 1532. Mus. 1880. 498. Mluvíš na mne. Žk. 441. Na ten kus mluví sv. Jan zlatoústý takto; Proti takým mluví sv. Jeronym na to slovo; Neodmlúvíš-li, když sě na ten hřiech mluví. Hus I. 19., 27., 247. Sv. Augustin, mluvě na ono čtení, die... Št. Kn. š. 146. — kam. Mluvila do něj (m.: do něho) jako do dubu (mnoho). Us. Němc. Ač do ní zle (= mnoho) mluvil, přece jí nepřemluvil. Us. M. někomu něco v ucho. Vz M. co kde. — k čemu (oč, o čem, jak dlouho). Příroda k dí- těti od útlého mládí mohutně mluvila. Pta. Mluví k jejich straně. Us. Vk. Slzy ty více mu m-ly k srdci než všeliký důvod rozumu. Šml. 1. 41. Potom jsme se ptali, což oni k tomu mluvie. NB. Tč. 113. A když mne odbude, mám k němu více m. Půh. I. 131., 191. K terýmžto svědkům jest to od téhož Jana mluveno. 1535. Mus. 1883. 143. Kdy- bychom v tom (krále) nešanovali, my by- chom k němu (Ondráškovi) jinak o to m-li. 1466. A když oni otjidechu, poče Ježíš m. k zástupům o Janovi. Hus II. 14. Poče k sobě sám m. Alx. Jistě že bych chtěl 0 to k zemi m. a o své bych jistě mluvil. Výb. II. 1267. — o čem (co jak, kde, s kým). Ž. wit. 86. 3. M. o něčem s na- dšením. Vlč. Nemluv o mně, co o mně ne- víš, rci dříve o sobě a pak můžeš i o mně m.; Kdo chce, aby o něm dobře se mlu- vilo, ten ať o jiném nic zlého nemluví. Exc. Když pred tebú někdo mluví o nějakej věci, nemluv k němu, dokáď on své nedo- koná. Glč. II. 173. O lidech m. Arch. I. 9. 1 jiné věci šeredné činie, o nichž mrzko m.; Zle m. o někom; Aby rády o Bohu m-ly; Což člověk rád přemítá v srdci, o tom rád mluví; O tom chci m. jinde. Št. Kn. š. 8., 38., 112., 27. — jak (adv., instr., s čím, skrze co, z čeho, nač, v čem, kam, bez čeho, pod čím). M. plně, vlastně, úryvečně, dvorně, nejasně, zmateně, zdlouha, planě, bezbožně, nevážně, stillisovaně(Dk. Aesth. 243.), pathe- ticky, hlasitě, šeptmo, rakúsky (Št.), zběžně a s bezvadným přízvukem francouzsky, ne- nucené, plynně, přervaně, s někým přátel- sky, s výmluvností, s nadšením, s velikou horlivostí, o kom s uctivostí, několika ja- zyky, k někomu řeči neznámou, žertem, do pravdy, nějakým nářečím, posly, pěknou češtinou, pevným hlasem, jako z nucení, někomu z duše, m. s (z) cesty (nemístně, pomateně, z opilství). Us., Výb. II. 32., Hrts., Dk., BR. II. 39., Št., Kká., Osv., Vrch., Vlč., Lpř., Šml., Kmk., Dač. I. 48. Mluví prstem. Vz Noha (dod.). Mluví, jako když prd osolí; na dluh, za groš do konve (mnoho), jen aby huba nestála. Us. Tkč. Tak rouhavě na ten rozum bezbožní mluvívají. BR. II. 114. a. M. jakoby zlata ukrajoval (málo), jako když pilou řeže (drsně, kousavě, zlomyslně). M. z cesty = nesmyslně. Us. Rgl. Mluví, jakoby to ze sebe sypal (rychle). Us. Vk. M. na dluh = zbytečně. Us. Kdo chce pěkné m,, musí pěkně mysliti. Sb uč. Mluv málo a rozumně. Kmp. Mluv pěkně do očí; Jemu je snadno m. Us. Dch. Taková tvář mluví živým příkladem. Osv. I. 56. Abyste uměli lidu m. pořádnou řečí. Št. Kn. š. Nemodlili se kněz při křtu dobře ,Věřim v Boha" ta- kové dítě prý po celý život ze spaní mluví. Mus. 1853. 472. Poněvadž oni osobami svými z srdce mluvíce ústy sú vyznali, proč . . . 1532. M-li páté přes deváté (zmateně). Us. Na vietr m. BO. M-la mu na potkání. Ehr. Nemluv mi na hanbu mnoho. Mst. v. 207. Na plné kolo m. (nahlas a p.). Us. Gth. M. v hádankách, in Räthseln sprechen, dunkel. Lpř. 81. 18. Dle Km. 1880. 319. lépe: há- dankami. Mluviti v obrazích. Mluvil k němu v tomto tonu. Šml. M. někomu do duše, do svědomí, Us. Sd., bez bázně, Us., po tichu, po lidsku. Us. Kdo mluví bez míry, nedá- vej mu víry. Us. Tč. M. skrze nos. Osv. V. 543. Coj' mluvil skrze proroky. Št. Kn. š. 14., 16., Hus I. 50., 47. Prorokové mluvili božím naučením. Hus I. 50. O něčem pod žertem m. Šml. I. 43. Mluví lépe než němý. Us. Dř. Mluví, až uši rostou (příliš mnoho). Č. Netoliko moudrosť moudře m., leč vě- děti, kdy nemluviti a mlčeti. Hkš. — kdy, jak dlouho. Když s ním mluvíme na mo- diitvách. Št. Kn. š. 48., 182. M-li do dvou hodin na noc. Bl. Mluv, dokud poslouchají. Lpř. exc. Aby za jídlem (při j.) málo m-li. Výb. II. 1426. — proč. Nemohu m. od lí- tosti. Us. Bž. Tři dni od bolesti nemluvil. Bruncvík. M. proti někomu z závisti, pro dar neb pro bázeň. Hus I. 222. Nálezy mluví pro to, že ... . german. m.: svědčí, že . . . brt. — odkud: s řečniště. Us. Pdl. Mluví z něho žárlivosť. Us. Něco velkého mluví z tahů tvých. Vrch. Mluví z něho | furie. Sá. Štěstí rodinné z kresby tak líbezně k duši mluvící. Šml. I. 43. M. jako z par- tesů = pěkně, plynně. Us. Kšf. Jenž (duch) z jeho úst mluvieše. Pass. I mluviechu z sv. písma mezi sebú. Zvt. otc. 59. a. Mluviec spolu z žalmóv. Št. Kn. š. 112. (11.). — proti komu. Proti tomu Maruše mluvila, zeby se těch mnoho našlo. NB. Tč. Proti mně neroď m. Žk. 381. Mluviti proti komu, Chč. Mus. 1880. 541., pRoti Bohu, Št, Kn. š. 171., proti Bohu křivú řeč. Pass. Mluví proti blížniemu z závisti. Hus I. 222. Když zle mluvíš proti komu, zlé poslúchať musíš. Us. Té. — od koho =jeho jménem. Kto jest od něho mluvil. Arch. VIL 43. M-la s vámi ode mne. Ib. VII. 385. a j. Mikeš jest pristúpil před nás i mluvil jest od ní při její. NB. Tě. 96. Mluvil se mnú od své ženy o ten díl. Půh. II. 440. Řečníci, kteří ot lidí mluví. Vš. XXVIII. Zná, že sám od sebe nemluvil, než od toho, od koho mlu- vil; Mluvil vůli toho, od kohož mluvil. 1529. Mus. 1880. 493. — s kým. Mluvil se mnú, jak by zlata ukrajoval (krátce, skoupě). Us. Brt. Mluví s rohem, s lucernou, s patníkem. Vz Opilý. Us. Sladce s kým m. Výb. II. 20. Aby jen to myslila, co mluví s Bohem. Št. Kn. š. 48. — oč (s kým, od koho, kde, komu). Jim o to mluvil; Tu s ním mluvil o ty všecky artikule; Mluvívali o život křesťanský. Bl. Živ. Aug. 12., 40., 67. Kte- rak o tom m. měli před králem. Let. 295. A o ten dluh jest s niem Izák m. chtěl před Maškemi; Nechtěl bych oň m. jako o tako- vého nešlechetníka. NB. Tč. 4., 12. I s ním o to m-li. Pč. 37. Nemá o to býti mluveno; O to, oč jsú s ním smluveni, o to nechce proti němu m.; Ješto o ten kuoň mluvili; A mluvil se mnú od své ženy o ten díl. Půh. I. 209., 307. II. 274., 440. (16., 209., 228., 447.). Mluvil s ním o to. Žer. Záp. II. 60. - - co v čem (cf. co kde). Matka ve věci srdce jeho své slovo m. bude. Šml. — kde: v hromadě, ve schůzi. Us. Lpř. Co v ucho m-li jste na ložech, hlásáno bude na střechách; V jednom kraji Čechové jinak mluvie a v jiném jinak. Hus I. 35., II. 440. Kde se mnoho mluví, málo se plní. Sb. uč. Kde dva mluví, tam třetí nepřistupuj. Bž. exc. — se. Ať se mluví, co se mluví, jest přece tomu tak, man rede, was man wolle. Dch.