Mluviti pročMluviti proč.
Nemluví zlostí (pro zlosť). Rokyc. Post. 20a. —
co komu jak. Mnohé mluvení a mnohými obyčeji někdy nám mluvil jest skrze syna svého. Pat. Jer. 1. —
jak. Mluvil jen tak na svět (tlachal). Zvon III. 11. Náš tatík říká, že mluví jako na stříbrnou píšťalku. Rais. Z. vlast. 41. Mluvil jsem do nich jako missionář. Nár. ltst. 1902. č. 233. 9. Mluvił, jakby koło prsta otáčáł (úlisně, povolně). Val. Čes. XII. 130. Mluví jako koza před smrtí, jako žába před večerem
(zbytečně). Us. Čes. 1. XII. 269. —
o čem. Ja mluvim o voze a ty o kože (nerozumíme ti). Slez. Vlast. I. 236.