Mlynář, e
Mlynář, e, m., pan otec, der Müller, Mühl- meister, V.; na malém, špatném mlýně: drn- cálník, žabař, Šp., na Mor. korečňák, Mřk.; v obec. mluvě: mynář, Bž., v již. Čech. a u Domažlic mlnář. Kts. Kolik děr, tolik věr, kolik mlynářů, tolik měr. Jg., Šp. Mlynář na výmelek číhá. Kom. Jaký mlynář, taký mlýn, jaký otec, taký syn. Trnk. Mlynáři se bijí (pe- rou = padá sníh). Trnk., Č., Š. a Ž. Uto- piti mlynáře = udělati řídké těsto. Jg. — M. = chroust samec, der Maikäfer; chroust samice: mlynářka, na Mor. Chm., Mřk.