1. Mnich
1. Mnich, a, m., z lat. monachus, samotář, Rk., samotník, řeholník. Jg. Nom. pl. mniši (a mniší). M. žebravý. D. M. chocholatý. Bart. 195. M. šerý, der graue (Cisterzienser), černý, der schwarze (Benediktiner, Augustiner u. s. w. ), bílý, der weisse (Prämonstratenser), zrzavý, der rothe (Kapuziner, Franciskaner) Mönch, m. Mus. 1849. I. 72. Klášter pro mnichy. D. Kde m., tu kápě. Pam. kut. Snědl mnicha, kápě mu v hrdle zůstala (= chraptí, má překřičený hlas). Č. Byl jeden mnich, měl mnoho knih a nic nevěděl z nich. Trnk., Č. Na děvčata fortelem, na mnichy s kor belem. Č. Když m. mluví, almužnu loví. Č. Čeho se chápe opat, toho i mniši. Pk. O mni- ších vz více v S. N.