Mobilnost
Mobilnost', i, f, z lat., die Beweglichkeit. M. úvěru. Kaizl. 217. Ona Moc = možnosť. Cf. Mkl. Etym. by se ráda udobřila,'átd. Někdy nejsou
Us. — M. Krejcary na moci. U Dobrušky,
u nißlbc" hmotná, duchovní. Šmb. S. II.248.
iřf. živá, lebendige Kraft, výsledná či vý-
slednice, Resultirende K. o. die Resultante,
opozďovací, verzögernd, odpudivá, abstos-
send, přitažlivá, anziehend, okamžitá, mo-
mentan, ustavičná či nepřetržitá, kontinuir-
lich, rovnoběžná, parallel, sopečná, vulka-
nisch, rovná, nerovná, Sl. les., důkazná. Jd.
Opásán mocí. Ž. wit. 64. 7. M. ctnosti Čcb.
Mně se do toho žádnou mocí nechtělo. Us.
Vk. Pojivá m. prvku. Jandouš. Plodná moc
přírody; Moc neobmezená, despotická, tvůrčí,
zachovávací, ničící. Lpř. Osvěživá m. ná-
poje; M. příkladu, myslná, Denkkraft. Mour.
Neměli to v své mocí. NB. Tč.. 120. Ježíš
jest jeden v trojici, s otcem, s duchem
v jednej moci; M. míti nad někým; Móžeš
nám spomoci svého syna mocí. Výb. II. 8.,
14., 27. Nemá sebe v moci, kdo se rozlobí.
Kom. Ani když římská moc svého volila
krále. Alx. Vida v něm moc nejednaku.
Anth. Mohli bychom s ně dosti moci míti
Let. 297. List proto v své moci (platnosti)
zůstává. Arch. VII. 557. a j. Dán jsi nám
v naši moc; Boží mocí tak byl oslepen.
Pass. Vše pod jeho mocí jest. Kat. 1774.
Dal nám m., abychom mohli býti synové
boží; Coj´ nad naši moc; Každá duše vyšší
moci buď poddána; Ktož se (boží) moci
protiví. Št. Kn. š. 17., 56., 107. Přes m.
něco činiti. Št. Proti moci mocí slušie ode-
přieti. Krnd. 13. — M. = právo něco činiti.
M. polecejní, kněžská, odpouštění hříchů,
Hnoj. 11., 224., zákonodárná, církevní, státní,
vládní, zákona. Šmb. On měl ten celý dům
pod mocí, in seiner Inspektion. Dch. Dal
jsi mu m. všeho tělesenstvie. E. olom. Máš
nad námi m a vrchnosť. Osv. 1884. 609.
Mocí toho kšaftu odevzdávám svůj dům své
milé manželce. Tov. 159. My mocí nám od
Boha propůjčenou tímto ediktem vypoví-
dáme. Výb. II. 1634. Ten duom mocí tohoto
listu prodáváme. List hrad. 1465. Tč. Smrť
nemá k nám ještě moci. Tkč. M. klíčóv
kostelních byla jemu odjata. Št. Kn. š. 27.
Sám bera bez komorníka mocí svou. Vš.
212. (463.). - M. = přesila, síla. M. ná-
mořská, kontinentalní, branná, válečná. Lpř.
J. Silú mocú = mermomocí. Val. Brt. D.,
Vck. M. hyne mocí. Dch. Kde síla, tam
i moc. Lpř. U velikej sě moci znáše. Alx.
Nepravě někoho v moci držeti. Št. Kn. š.
20. Alexandr na vojnu se s mocí zdviže.
Alx. A když sě některý úd, v němž záleží
moc životní, zkazí, tehdy člověk umře. Št.
V dlani své kdo drží m., má právo. Vrch.
M. předčí nad právo, Macht geht vor Recht,
la force prime le droit. Pal. Rdh. 111. 298. — M. = násilí. Vz Vš. Jir. 150., Zř. zem. 461., 694., Cor. jur. IV. 3. 1. 404., IV. 3. 2. 423. Vpadl mi pravú mocí v mé dědictví. Půh. I. 239. Mocí se nic nespraví. Kom. — M. — mnoho. On je m. hodný; Přeju vám, aby se vám m. dobře vedlo; Je toho až moc! Moc je to, moc, za jednu noc 100 zl. pře- piti, dievča namluviti. Sl. spv. I. 38. M. zrodí čas, čas m. zmorí. Ntr. V. 24. M. sněhu, m. sena. Val. Vck. — M-, e, m., os. jm. M. Jan, kněz 1727. Jg. H. 1. 601., Jir. Kuk. II. 72.