Moc
Moc, i, f. m. mogtb — mohť, ht v c, vz ht. — M., možnosť něco učiniti. Jg. Nejez přes moc, mehr als du vermagst. Dch. M. = mocnosť, síla k něčemu dostatečná, Kraft, Stärke, Wirkung, f., Vermögen n. V. Moc pěti mužů míti. Dal. 81. M. rozumná, Kom., živná, Vus., zraková, Ja., rozdělující, vysu- šující, stírací, stahující, shušťujicí, divná, znamenitá, pudící, Byl., čitedlná n. čitedl- nosti, V., vytvařující (představující), Marek, myslící, Hlas., paměti, Jel., plodistvá, hý- bavá, hnutelná, V., podivná, zázračná, těžká, D., žádostivá, zachovávací, požívavá, vypu- divá, Ros., pudící, požívací, Us., obrazo- tvorná, Rk., m. důkazu (důkazná, dokazo- vací), poznávací, branná, válečná, vojenská. Nz. Kdo má mnoho moci a síly. V. M. míti; Bez moci a síly (mdlý); moc odníti. V. Přes m. pracovati, píti, běžeti. D. Opásati se mocí. Ms. O své moci. L. M. s něco míti. Solf. M. míti k něčemu. Br. M. něčemu vzíti, odníti. V. Má velikou moc mysli. Jel. M. ztratiti, potratiti. Byl. M. jejich je stírati, vlhkosti rozrážeti. Byl. M. svou provoditi, prokazo- vati, působiti. Jg., Br., D. Moci zbaviti. Plk. Jaký kdo jest, v jeho moci (jest) a jak o něm se myslí a mluví, to v cizí. Pk. Veliké moci býti. Kat. 593. Celou mocí se do něčeho dáti. Dch. Počal v něm ten prach svú moc míti (wirken). BN. Nech se mocí honosí, nedbám tvé moci znaje vyšší. Kom. M. ne- odolatelná. Pr. — M. = právo něco činiti, die Macht, Gewalt, Befugniss zu (über) etwas, Herrschaft. Jg. M. plná, vrchní, nejvyšší, královská, svrchovaná, nestihlá, neskonalá, V., světská, D., otcovská, mateřská, Jg., m. práva, právní, soudu, D., osobní, V., rodi- čův, roditelská, soudcovská, úřední, J. tr., státní (zákonodární, výkonávací, soudní, svr- chovaná), zřízená, zákonná, zákonitá, Nz. Moci zákonní nabyti, Gesetzeskraft erlangen, pozbyti. Pr. M. dáti, míti. D. Snešení pánů radních m. mějte. V. M. soudní vykonávati. Pr. V m. právní vejíti. Pr. Nález panský m. měl proti každému. O. z D. M. míti něco učiniti; nad něčím m. a vrchnosť míti; v ně- čem moci nemíti; relací tak zapsaná nemá žádné moci míti; mají m. tu louku prodati. Zř. F. I. S mocí někoho na svém místě po- slati; listové ty m. hlavního listu mají. Václ. II., Pr. 1861. 26. Tehdy teprva a prve nic pán těch gruntů m. míti má. Nar. o hor. Tehdy kšaft moci nemá. Sob. 80. Že to žádné moci míti nemá; má v skutečné držení uve- den býti králem a nahoře psanou mocí; moc dáti někomu na zisk a na ztrátu. VI. 2. 456., 21., 71. Soudní m. někomu půjčiti. CJB. 275. Právo stanné ve dvou nedělích pořád zběh- lých v m. svou právní přichází. Kol. 33. Dotud zmocnění svou moc a místo míti má. Žer. Mocí tohoto listu dávám. Dsk., T?v. 93. Mocí svého úřadu něco činiti. Zř. F. 1. Z moci královské; vyslali jsme je s plnú mocí; někomu něco v moc dáti, T?v. 79.; že jest neměl té moci na statek jeho se dlu- žiti. Žer. Záp. 243. Co v moc nevešlo, žádné moci nemá. V. Nález moci nemá. Vš. Což- koli na místě našem budou činiti, to má míti plnou moc (platnosť) a právo. Solf. Plná moc jinak = plnomocenství. S plnou mocí někoho vyslati. Solf. Někomu plnou m. dáti. D. Ve své moci míti. Us. Moci něčí poddánu býti; pod mocí a panstvím někoho býti; pod svou moc připraviti; moci své podrobiti; u veliké moci postavený; míti m. nad jinými. V. Z moci božské vám rozkazuje. Solf. M. nad jinými panovati si přivlastnil. Br. Něco v moc něčí odevzdati, Jel., z moci něčí něco vyníti. Har. Moc života i smrti nad někým míti. Kom. K moci přijíti. D. V moci a úřadu Býti. V. M. králování dáti. V něčí moci Býti. M. mám panovati. V. Moc držeti, zachovávati, říditi, spravovati. Br. V moc svou uvésti. V. Ko- muž moc nad lidem dána. Smil v. 1096. Svou při v něčí moc dáti. V. Nemíti sebe v moci. Kom. Pod tyranskou moc přivedl vlasť. Har. Něco z moci svého úřadu uči- niti. V. Ty země pod svou mocí měl. V. Moci zle užívati; v něčí m. něco položiti; někomu něco v řízení a moc poručiti; moc dáti někomu v něčem (plnou); vjíti v moc; nabyti moci; toto nařízení nemá žádné moci; J. tr. Něco sobě v moc uvésti (Jazyk tak sobě v moc uvésti a zohýbati. Bl. ). Nz. Co se proti právu děje, to nemá moci. Pr. Stojí to v jeho moci. Lépe: Je to v jeho moci, může to uči- niti, je s to. Kmp. Vejíti v právní moc. Řd. Zákon vešel v moc, nabyl moci; mocí příkazu (podlé příkazu, z příkazu). J. tr. Veš svět byl pod jeho mocí vaší radú. Smil. v. 40. Z moci něčí něco míti; To z jeho moci vychází. Chč. 303. Z moci své úřadní něco ustano- viti. Chč. 303. Toho žádný v moci nemá. Chč. 383. Ve své moci něco míti. Chč. 449. Moc nad kým ukazovati. Bart. 4. 37. Plnou moc míti. Chč. 306. Mám moc ukřižovati tě. Pass. 294. Mám moc živiti a umrtviti. Pass. Dal jim moc syny božími býti. Br. Moc s in- finit. také v Žer. Záp. II. 152. Nedávejž v moc mne vrahům těm. Kom. — M., síla, přesila, přemoc, Gewalt, Uibermacht, Ober- hand, f. Jg. S velikou mocí a silou. V. Vší mocí se smáti. D. Mermo mocí. D. Mocí pro- tlačiti, D., na někoho sáhnouti; mocí do- hnati, donutkati, odehnati, vynutiti, odtr- hnouti, odervati, přinutiti, bráti, V.; moci užiti. D. Moci mocí odpírati; moc mocí za- hnati, přemoci. Jg., Th. Vší mocí a silou po cti státi; mocí otevříti, vylomiti, zdržeti, do- byti; město mocí a brannou rukou vzíti. V. Mocí válečnou do země vytáhl. Har. Vysiati vůdce s velikou mocí. Ml. Víc může s hrsť moci, nežli s plný pytel práva. D., Č. Více zmůžeš s hrstí moci, nežli s plným pytlem práva. Lb. Lepší moci s hrsť, nežli spravedl- nosti s pytel. Sych., Č. Bral mi mocí seno na lukách. Půh. br. 1447. Moc je zastavena násilí činícímu ne je odpírajícímu. Vš. III. 23. Chtěl-li by kdo mocí vtrhnouti; mocí aby žádný jeden na druhého nesáhal. Zř. F. I. Že mu učinil škodu mocí bezprávně na dědině. O. z D. Moc (vojsko) sbírati. Alx. M. učiniti. Zř. F. I. Kdo moc má, ten právo. Mus., Č. Koho moc, toho i právo; Lepší spetka moci nežli pytel pravdy. Rb. Kde moc, tu pomoc. Č. Moc železo láme. V., Č. Stran přísloví a pořekadel vz ještě: Halíř, Hlava, Ježek, Kdo, Noha, Osten, Otruba, Palice, Pán, Pivo, Počet, Proud, Pták, Ruka, Ryba, Vítr, Vláda, Vlk, Voda, Vyšší, Zdu- siti. — M. = násilí, Gewalt, Gewaltthätig- keit, f. Mocí násilnou pannu poskvrniti. Har., Us. Činil mu moc. Jel. M. nad někým pro- vésti; moci odpírati; moci se dopustiti. V. Proti moci zase moci se dopouští. Er. M. s mocí ráda se potýká. Č. Mocí něčeho na někom dobyti. J. tr. Žádná moc nebo věc násilná nebývá trvanlivá. Pr. Bezpráví a moc nepřítel práva. Pr. Každý úkladům a moci od jiných sobě učiněným právem n. mocí rovnou brániti se může. Pr. Vz Násilí. Moc jeho jde nad právo. Ml. Moc zjevná, útok a pych. Vz Rb. 268. — M. = mnoho, síla, množ- ství, Menge, viel, sehr. V již. Čech. vždy moc místo mnoho. Má velikou moc peněz. V. Jest tam moc lidí. Ještě máš moc psáti ? Jg. Málo zvídej, moc nejídej, budeš dlouho živ. D. Kdo se moc ptá, mnoho zví. Kram. Co je moc, všecko škodí. Vz Šetrnosť. Lb. On je moc krásný. Us. Dch. — Boží moc = padoucí nemoc. Zlob.