Mocný
Mocný = kdo s co jest atd. Ž. wit. 51. 3., 67. 13. Mocná = kořalka. U N. Bydž. Kšť. M. král, Tk. Č. 1., stát, spojenec, zá- štita. Us. Pdl. Mocní práva píší. Osv. 1884. 602. Mocnou mocí. Km. M. soudce, Buoh. Št. Kn. š. 5., 8. Kdo mocnější, ten lepší. Lpr. Mocní mocné muky trpěti budú. Št. Kn. š. 151. — s inft. Toho nejsem mocen dáti. Sv. ruk. 112. Mocen jest Hospodin syny vzkřiesiti. M. — nad koho. Bůh jest mocen nade vše; Kostus bieše mocen nade vše krále. Kat. 1248., 31. — nad kým. Osoba nad sebou mocná, sich beherrschend. Výb. II. 1405. — seč. Neb's s toho (s to) mocen. Brt. N. p. 500. — M. = svobodně jednati mohoucí. — čeho. Neb ji mocen byl hrdla i statku pro její nešlechetnosti. NB. Tč. 264. Jsúce mocni Vyšehradu ne- usadili jeho. Let. 28. Že jsem svého věna nebyla mocna šest let po svém muži; Luk i lesóv učinil mne mocna; Ta paní jest hradu mocna; Páni učinili mne mocnú mého véna se vším panstvím; Praví, že jest své ženy dobře mocen, dass er ihre Vollmacht be- sitze. Půh. I. 282., 351., II. 237., 258., 440., I. 387., IL 197., 237., 257., 440., 582. Co
jsem dskami ukázala, toho mě úředníci mocnú
učinili podlé panského nálezu. Ib. II. 359.
Muž nenie všie věcí mocen svého těla. Št.
Kn. š. 67. — M. = právo konati mající.
Kdo prvnější časem, ten mocnější právem.
Cor. jur. IV. 3. 1. 394. Jemu dal mocné,
aby on s tím učinil, jako svů vlastní věcí.
Půh. II. 252. M. list = list od krále daný,
dle kterého ten, kdo jej obdržel, svobodně
závěť učiniti směl. Tov. 133. — M. = silný,
veliký atd. M. huk, Vrch., vliv, Tf., dojem,
Osv. I. 272., sloupy, Sdl., kutiště, Zpr. arch.
VIII. 116., vrstvy, ložiště, Frč., cit, Šml.,
tlak, hlas, vášně, působení. Us. Pdl. Jazyk
dává mocnú ránu, proto má dvoju bránu.
Slez. Šd. Mocnú mocí. Val. Vck. M. búře.
Ž. wit. 49. 3. M. chlap. Brt. D. 231. — M. = platný, giltig. Ten prodej jest m. CJB. 367.