Modlitba
Modlitba, oratio. Ž. wit. 4. 2., bělosobotni, děkovací, duchová (vnitřní), jitřní, mešní, noční, obecná, odpolední, po přijímání (po- přijímací, Hnoj.), povzdechová, před při- jímáním (předpřijímací, Hnoj.), předvečerní, sborná, soukromá, společná, stolní (před jídlem a po něm), stupňová (u oltáře), tajemná či tichá, úhrnná či hlavní, ustavičná, vánoční, večerní, velkopáteční, veřejná, vnitřní, zaklínací, za úvodnici atd. Hnoj., Hrudička Lit. 62., 67., Dch, Stárek Chrys. 238., 286., 279., 280., Pdl. M. římské. Vz Vlšk. 502. Marná jest m., když křivý jest skutek. Výb. II. 648. Nepotřebuju už než tvé m-by (umíraje), U Žamb. Dbv. S m-bou práci svou konej. Us. Bž. M bami na ně- koho pamatovati. Pdl. Pomodli se, Janíčku, jednu modlitbičku za její dušičku. Sš. P. 111. Když byl na m-bácb. Pass. mus. 392. Hospodin m-bu mú prijal. Ž. wit. Na mbu se vydala. Sv. ruk. 336. M. jeho buď s hřie- chem; M. jest řečenie neb činenie, kterýmž mysl člověka v Boha neb k Bohu nábožně se povzdvíhá; M-bu složiti. Hus I. 402., 291., 313 M. hlasitá vzácna nenie, když sě s modlitbú srdce nesjedná. Ib. I. 373. Strom nově zasazený nemůže se pokládati za ne- úrodný: tak m., byť nebyla hned vyslyšena, nebude bez prospěchu. Hkš. M. jest jako pára, která vzhůru vystupuje a zase jako úrodný déšť k zemi se spouští. Hkš., Sb. uč. Modlitbičky vz Čes. mor. ps. 7.—-10. M-teb českých (sbírky nejstarší). Vz Jir. Ruk. II. 42., Sbn. 752., 387., Jg. H. 1. 708., Hš. Dod. I. 31. Cf. Modtlitva.