Modliti
Modliti od meld, stupňováním mold, od- tud molditi a metathesí modliti. Mkl. aL. 226. Cf. List. fil. 1886. 292., Mkl. Etym. 199. — koho = prositi. U Počát. Kš. — se co: breviár. Osv. I. 86. — se kde. Modlil jsem se před Bohem. Výb. II. 490. V chrámě se chceš m. ? Hus. I. 304. Modlí se před kaplí a čert mu sedí v kápi. Pk — kdy. V nižto hodinu starosta sě modléše Bohu, tehda. BO. M-li se ve dni slavném. Olom. — jak. Hlasně po latinsku se modlí. Kká. Td. M. se nedbale, roztržitě, Us. Pdl., kleče, Mž. 22., s zavitú hlavú, ZN., s slzami, Leg., podlé něčí vůle. BR. II. 504. a. V sobě se m.; M-la sě srdcem. Hus I. 304. Kdo se dobře modlívá, síly k ctnosti nabývá, Sb. uč. — ke komu. Pass., Ž. kl. 25. b. V němž (chrámě) sup letem svým, lavina pádem, propasť mlčením k Bohu modlí se. Vrch. Luza, jež se modlí k zlatu. Osv. I. 593. Za živé i za mrtvé k Bohu se m. Mž. 18. — se komu. M. se Bohu, BO., Ev. vid. 3., 314., 151, Ž. kl. 28. 2., Lg. Kr. v. 59, Výb. II. 4, Krist. 5. b., Hus II. 42., Žžk. 10, Pass., St. Kn. š. 14, obrazóm, Hus I. 69, 76., modlám, Dr. v. 69., zlaté soše, BO., ry- tinám. Ž. wit. 96. 7. (36. 7.). Duch jest Bóh a ti, kteříž se mu modlé, v duchu a v pravdě musejí se m.; Mnoho se m. jest toho, jemuž se modlí kto, ustavičné z srdce napomínati. Hus. I. 305., 306. Cf. Brt. S. 3. vd. 190. — se komu z čeho = prositi ho oč. Nedávej cizím vladařství svého, aby se potom z toho jim nemodlil; Mnohé dítky jakž dostanou peněz a statku, rodičů sobě za nic neváží, že se jim nebozí rodičové potomně z svého vlastního m. musejí. Pož. 136. — za koho. A já sem byla v kostele, m-la sem se za tebe. Sš. P. 151. Modli se za ně ve dne v noci. Št. Kn. š. 119. Za to Bohu se modlil. Pass. mus. 404. Krátce a dobře sě za hřiechy modlil; Pilně se za lid Bohu. m. Hus II. 315., I. 405. — se proč. Šalomún se pro ně (ženiny) modlil. Hus I. 382. — se oč: o vzdálení pokuseb. Sš. Mt. 348. — se také: hráti v karty. Us. Rč.