Mořiti
Mořiti, cf. Mkl. Etym. 190. — co. Já tyto listy mořím (umořuji. Arch . VII. 652. — koho. Smrť ho mořila. BR. II. 130. a. Hlad moří lidi. Us. Tak dlouho mě mořil (soužil, ustavičně prosil), až sem mu to dal. Us. — čím: lidi robotami, Lpř., koho, se hladem. Sš. P. 559., Půh. II. 398., se po- stem. Us. Pdl. — kde. Moří mě v břiše, es grimmt mich. Us.