Moudrý
Moudrý; moudr, a, o; komp. moudřejší. M., opatrný, rozumný, vtipný, klug, weise, einsichtsvoll, gescheid. V. Mladý řídko múdr bývá. Dal. Vz Mladý. Moudrá hlava. Dal. 142. Blázen za moudrého jmín bývá. Br. Pád (příhoda) bláznivého jestiť výstrahou moudrého. D. Blázen nebývá moudrý, leč ho uperou. V. Sliby se blázni kojí (veselí), ale moudří se jimi kají. D. Chudý s bohatým nehoduj, moudrý s bláznem nežertuj. Rým. Blázen dává, moudrý bere. Us. Moudrý ne- mluví, až hloupý přestane. Jg. Sedláku dej kroupy, moudrému ryby. D. Hloupému na- pověz, moudrý se dovtípí. Jg., Č. Moudrému napověz, hloupému dolož (vylož). Jg., Č. Moudrému napověz, hloupému dopověz. Č. Napověz moudrému, dovtípí se všemu. Č. Moudřejší ustoupí. Č. Moudrý v hádce ustoupí. Č. Mnohý múdr nebývá, až vepsí bývá. Č. Slyše múdrý múdřejí (= múdřejší) bude: a túžebný túhy zbude. Dal. Každý kraluje přátely svými, i jeden m. neradí sě s cuzími. Dal. Moudrý o málo se neoklamá. Lb. Po radě bývají páni moudřejší. Jg. Slonbidlo bývá málo kdy moudré. D. Kuře (kuřátko) chce (již) moudřejší býti, nežli slepice. V. Moudřejší vejce nežli slepice. Jg. Kdo chce (chceš-li) moudrým (mužem) slouti, dej řečem (mnohé řeči) mimo se (sebe) plouti. D., Lb. Moudrý zub, vz Moudrosť. Také děti múdré bývajú. Dal. 119. Moudrým se darmo zove, kdo neumí radiť sobě. Č. Musí nejednu i m. klesnouti. Vš. IX. 3. Moudrému i moutev lízati (vz Šetrnosť). Lb. M. za hadače stojí; M. i nechvíle přetrpěti umí; Moudřejšímu díl dvojí; Domům a statkům se počítají léta a. m. člověk jest vždy mlád; Kdo neumí sebe skrýti, ten nemůže moudrým býti; M. jako Šalomoun. Pk. Vajce chce být múdrejšie nežli sliepka; Lepší jedon múdrý nežli bláznóv tisíc. Mt. S. Múdrá slova jsú tak divna, bláznóm sly- šeti tak protivna, jakož slunce soviemu zraku. Smil v. 1739. Vz stran pořekadel ještě: Holka, Houba, Chlup, Týmě, Uměti co, Zadek. — s koho, s co. Brt. Jsi s to múdrý. Tkadl. — čím. Bohactvím nejsi moudrý (ne: pro bo- ha-ctví). Km. M. srdcem. Ctib. Hád. 5. — jak. Kdo je přes míru m., za blázna ho mají. Pk. — z čeho. Z cizího neštěstí mou- drým býti. V. Z latiny m. a po česku hloupý. Jg. Nejsem z toho moudrý. Dch. — k čemu: k radě. Dal. 32. — u koho. Kteří jsou moudří sami u sebe. Br. — v čem. Kteří jsou moudří v očích svých. Hš. Nechcete-li v tom moudři býti. Dal. 174. Vz násl. — kdy. Filosof bývá moudrý před účinkem, lékař v účinku, ale prokurator po účinku. Smrž. — podlé čeho. Člověk podlé světa m. Bart. —Titul. Moudří a opatrní přátelé moji milí. Žer.