Moutiti
Moutiti, mútiti (zastr. mucu = mútím), il, cen, cení; moutívati = mutným činiti, trübe machen, aufrühren, umrühren; nepoko- jiti, másti, verwirren; zarmucovati, betrüben; máslo dělati, buttern; kverlovati, quirlen, querlen. Vz Gb. Hl. 141. — abs. Dnes bu- deme m. (máslo tlouci). Jg. — co (čím). Vodu koněm m. L. Pivo moutí hlavu. L. Lid, lidem m. (míchati, másti, znepokojovati). Jg. Jenž by dobré lidi mútil (rmoutil) a sám nebyl vesel proto. St. skl. — se. Víno se moutí (mutným stává). L. Lid se moutí (bouří). Jg. — se proč. Nemuť se proto. St. skl. — se čím. A vám ješto se mútíte odpočinutím. Ben. — se komu kde. V hlavě se mu moutí (tratí ducha přítomnosť). L. — se z čeho. Troj. 306., Ctib. Hád. 7. — Vz Mútiti.