Mozek
Mozek, zku, mozk, u, (sl. mozg., mozh, strčes, mosk, psáno mozk. Gb. Hl. 99, 108), mozeček, čku, m. Das Gehirn, cerebrum, ?????????. M. hmota měkká a jemná, uvnitř bílá, zevně šedá. Pž. M. leží v dutině lební, ohrazen jsa lehem (lebkou, lební) a podle- bicí. Dále se táhne jakožto micha (mozek páteřní) do páteře a rozptyluje se v jedno- tlivé čivy. Pt. M. veliký, malý (mozeček) a micha prodloužená. Nz. Otrucení mozku (Hirnerschütterung). Rk. M. v týle, v hlavě. V. Dal mu ránu v hlavu, až se mu m. vy- kydl. Lom. Vz více o mozku v S. N. — M., hlava, rozum, der Kopf. V m., na m. ura- žený (pomatený). Č., V. M. se mu z mdloby pohnul Sl. 177. Člověk vrtkého mozku, nebo: Má rtuť v mozku. Vz Nestálý. Kom., Č. M. vysoko, až nad kloboukem nositi (pyšný). Č., Sych. Slepičího mozku člověk, nebo: Snad ty rozumy někde z telecího mozku vytočil, nebo: Toť jsou nápady z telecího mozku. Vz Hloupý. Č. On to ze svého mozku přidal. Kom. Horkého mozku (příkrý). V. Mdlý m. (blbý). Kram. V tuč- ném těle hubený mozek. Vz Břich. Č. — M., mozk v kostech, tuk, čís, micha, das Mark, Beinmark. Mozk ve hřbetovém páteři. V. M. v hnátích mu schne. Jád. Mozku v ko- stech se dotknouti (hlavní věci). Bart. — M., střen. Čem. — M., části zvětralé, měkké, v kameni mlýnském. Vys. — M., u koláře dřevěný hřeb, kterým loukoti v ostřihu u vnitř k sobě připojeny jsou. Us. Dch.