Mozek
Mozek. Cí. Schd. II. 333., Slov. zdrav. 200., 226., Čs. lk., Mkl. Etym. 203., Rk. Sl. U Hustopeče posud mozg. Brt. D. 86. Ode- brání mozku, excerebratio. Křž. Por. 614. Zánět mozku, encephalitis, kýla mozku, en- cephalocele, změknutí mozku, eucephalo- makuia, ztvrdlosť mozku, encephalosclerosis, výhřez mozku = kýla mozku. Nz. lk. Cho- roba mozku z otravy olovem, encephalo- pathia satumina; otřesení mozku, commotio cerebri; smáčknutí m-ku, compresaio cerebri; zánět m-ku (druhotný, encephalitis secun- daria, korový rozlity mezerový, e. inter- stialis diffusa conicalis, náhlý či prudký, e. acuta, novorozeňat, e. neonatorum, po- časný, e. chronica, podnáhlý, e. subacuta, rozsetý, e. dissemiuata, sýrovitý, e. caseosa, tuberkulosní, e. tuberculosa, úrazový, e. trau- matica). Ktt. exc. Ten si dal m. na slunce vysušit (zhloupl). U Litmši. Dšk. Dlouho potřebuje, nežli mu co do mozku vejde. Hanka. Vínko chutné dělá mozgy mútné. Koll. Zp. II. 363. Vyrazil mu mozky. Koll. — M. = hlava, rozum. Očarovalo ho, až se mu z toho m. točí (o zamilovaném). Světz. 1881. 534. Každý podlé svého mozku jedná. Us. Hlava bez mozku; Hlava jako báně a mozku nic. Lpř. To vedlé jejich mozku lepší se jim býti zdálo. V. — M. = čís. Vysrkuje mozk z kostí. V. Pol. 217., Bart. 19. Vz Mozk (dod.).