Možný
Možný; možen, žna, o; na Slov. možitý; komp. možnější. M. = býti mohoucí, möglich, thunlich. Jest mi možná, možné (mohu). Což mi možného, pokudž mi možná, jak mi mnoho možné. V. Se vší možnou pilností. V. Není mi možná (věc). D. Co možná, učiním. Us. Je-li možná? Byloliby možná? Toho měniti nebylo možné. Br. Možná, že se přepočítal; někomu věc činiti možnou. Dch. Jak možno vám, bratřím udílejte. Kram. Pokudž mu nej- výše možné, snaží se o to, aby... V. K sná- šení nemožný. V. Nemožné věci dělati, před se bráti. V. Jemu nic není nemožného. V. Nebylo mu možné. V. Nemožné jest to uči- niti. Ros. Není možná (nelze). D. —, Co možná' u superlativu: byl co možná nejpil- nější. — Nemožný = nedostatečný k plo- zení, impotentní. Položivši ho za studeného a nemožného, rozvedla se s ním. V. — Ne- možný, nemocný, churavý, krank. V. — M., zámožný, bohatý, begütert', bemittelt, ver- mögend, wohlhabend, reich. Za dary odpla- covati na možné náleží. Kom. — M., moc mající, mächtig. V. Někteří z rodu Vršov- ského zvláště možnější a znamenitější. Háj.