1. Možný
1. Možný. Dosti možná!; Učinil, co mu nejvíce možná; Co nejdříve možná; Jest mu to možným učiněno. Us. Dch. Dal si všecku možnou práci Vlč. Křik až není možná (pře- veliký). U Domžl. Šb. D. 18. To nejsou věci ani možné! Sá. Povídá o všech mož- ných i nemožných věcech. Us. Pdl. — seč. To on je taky s to možný. Us. Vk. — s inft. Ta věc jest nemožná učiniti. Bart. — M. = zámožný. Mor. Brt. D. 231. Kte- réžto veci odpredávať chodíme do X, mož- nější na vozoch, menej majetný ale v košoch. Slov. N. Hlsk. XIII. 213. - na čem. Byl m. na penězích. Půh. 1545.