Mračiti
Mračiti, mrač, -če, il, en, ení; zamračiti, mračívati. V již. Čech. kaboniti. Také: Nebe se kaboní. Kts. M. od mrk (mrkati se, r v ra; vz R, Mrak). M., tmíti, kaliti, verfinstern, ver- düstern, dunkel machen, wölken; svraštiti, škarediti se. Kat. 2620. — co: čelo. D. — se. Nebe se mračí, verfinstert, trübt, wölkt sich. Ten se pořád jen mračí, runzelt die Stirn, sieht finster, sieht schel, sieht sauer. Jg. M. = zaslepovati. Smil v. 675. Us. Mračí se, až tma. V. Mračí se, bude pršeti (jakoby chtělo pršeti). Jg., Toms. Když se silno mra- čívá, lehko pršívá. Pk. — se proč, na co, na koho. Jg., Ráj. M. se na někoho od rána do večera. Er. P. 291. — se odkud. Že se od hor mračí. Er. P. 109.