Mračiti. — abs
Mračiti. — abs Děti mračí (plači). V se- verových. Čech. Vor. Bůh, jenžto svieti i mračí a dává, komuž co ráčí. Hr. ruk. 237. Mněli (lidé), by král jako Buoh mračil i hřímal, kdyby chtěl. Pass. mus. 484. — se kde. Ten se dnes ve škole mračil (ústa k pláči stahoval). Us. Vck. Nad vesnicí se mračil zasmušilý hrad. Vrch. Les se z dálky mračil na obzoru. Vrch. Na tom pohřbu moc se m-li (plakali). U Červ. Kostelce. — se nač. Mračí se na déšť. Dch. — se jak. Mračí se jako panský býk. Us. — se odkud. Zdá se mu, že zlověsť z lící těch se mračí. Kká. K sl. j. 208.