Mrcha
Mrcha, y, f., mrtvé tělo, mrtvola, od mr (mř-íti). Todter Körper, Die Leiche. Tělo když jest mrtvé, neslove tělo ale mrcha. Bart. M. umrlce. Jel. Lidé mrchu lidskou jedli. Dal. Smrad těla jeho mrchy (člověka) pře- vyšuje všeliké mrchy. V. Co platno jest mrchu léčiti. Jg., Šp., Lb. Vz. Marný. Mrch tu ležeše jak v lesě dřievie. Rkk. 55. Tamo k vrchu pohřebat mrch. Rkk. 15. (Hrob) zbielen po vrchu vnitř má škaredu mrchu. Smil v. 860. — M.., nyní jen o dobytku scíplém: scíplina, zdechlina, mrlina, skapalina, ein todtes Thier, das Aas. Mrcha mrše smrdí. Jáma na mrchy: mrchoviště, mršinec, mršník. Šp. M. smrad vypouští. Kom. — M., pře- zdívka, Schimpfwort, Aas, Luder, n. Troj. To je mrcha. Us. — M., něco špatného, etwas schlechtes, Luder, n. M. peníze (la- cino). D. Za mrchu peníz něco koupiti. D. Mrchu cenu na něco podati. Mrcha podání (malé, špatné). D. M. cesta. Baiz. M. papír, čas, voda, člověk (sviňák), kůň (špatný). D. Špatná mrcha, ale dobře táhne. Vz Opilství. Č. A tobě vostane mrcha žena. Er. P. 157. To je m. člověk (zlý). Mrk.