Mrskati
Mrskati, cf. Mkl. Etym. 192. — abs. Jak jsó mrskli, tak jsó jeli. Sš. P. 82. — co: čelo mrštiti (svraštiti). Rb. Sb. — čím (co jak, proč, kam). Mrskl sebou. BR. II. 16. a Mrsk ho sekyrou. Arch. rkv. A jož jo tam vedó, čím jo m. budó? Březovó metlickó, Hokradla hosečko. Sš. P. 687. M. pažemi, nohou, schnellen. V tělocv. Kučera. Zlostně rukou k něčemu m. Nrd. Blld. 18., Lpř. Sl. I. 20. Z kaiícnosti nemilosrdně tělo kopřivami mrskal. Mus. 1880. 463. — komu co. Dal si m. prdel (= uhodil se přes kapsu, tentokráte nákladu, peněz nešetřil). Us. Holk. — koho odkud. Jal se ďábly m. z koutů. Vrch. — kam. Mrštiti se na něco, hin- stürzen. Lpř. Mrštil okem stranou k němu. Kká. Td. Mrštiti něco do výšky, empor- schnellen. Dch. Mrštiti něčím pod stůl. Arb. Mrštil ho v čelo. Bj.