Mrť
Mrť = země neúrodná, hluboká. Cf. Mkl. Etym. 190. M. do pole smrť. — M. = spodní hloub u zelí, der untere Krautstrunk. Val. Vck., Brt. — M. = věc mrtvá. List. fil. IX. 319., Kat. 2799. Otlúče všecku mrť od ži- vého. Sal. 65. M. rozteklinou, Colliquations- nekrose, ze sražení n. slití, Coagulations- nekrose.