Mrtvý
Mrtvý; mrtev, tva, tvo. M. od mr (mr-u, mříti), vz Mříti. — M., bez života, umrlý, todt, leblos. M. tělo. V. Mrtvá těla do hrobu pochovávati, páliti, pohřebovati; mrtvého k hrobu doprovoditi, provoditi; jíti za mrt- vým až k hrobu; mrtvého zahrabati, zako- pati. V. Tělo m. ku -pohřebnici nésti. Kom. Mrtvé hrdiny mezi bohy počítati. Kom. Na poly mrtvý. Har. Říše mrtvých. D. Zpí- vaná mše za mrtvé, oběť za mrtvé. D. Zbu- diti, vzkřísiti z mrtvých, V.; z mrtvých vstáti. Us. Mrtvý na pohled. Lk. Činiti oběť za mrtvé. Mrtvých z chrámu (z hrobů) ne- navracují. Č. Mrtvého už zuby nebolí. Č. O mrtvém buď dobré, nebo nic. Č. Živé i mrtvé spraviti (přesouditi. Vz Kleveta). Č. Lenivého se došleš, ospalého dobudíš, ale m-ého se nedovoláš; M. bez hrobu a živý bez místa nezůstává, Pk. Koštuje meč o mrt- vého. Vz Marný. Lb. Vz Umrlý, Mrtvola. — na čem. M. na těle nejie pokrmu tělesného. Št. N. 226. — M. barva (umrlčí), D., maso (mrť), úd (zdřevěnělý), Us., úhel (uhasený), V., ticho, jazyk (řeč), popel, zem (neúrodná), moře (vz S. N. ), břeh. Mrtvá kopřiva (hlu- chá). Ve Zlinsku na Mor. Brt., V. V tom místě je velmi mrtvo (neživo, ticho, úzko, dusno); dnes je tam mrtvo (bez větru, vedro). Us., Jg. — M. ve hře, matt. D. — M. maso, Divoké, zbytné, vojenské. Ja. — M., bez síly, marný. M. víra, jistina. Jg. — na čem. Lidé na duši mrtví. Br. — M. ruka (die todte Hand). Arch. III. 115. Mrtvá ruka slovou takoví držitelé pozemků, kteří s nimi nemohou dle libosti nakládati, jmenovitě jich prodati ani jinak odciziti jich nesmějí ku př. klášterové. S. N. — Mrtvé body stroje vz KP. II 352.