Mrzeti
Mrzeti. Cf. List. fil. X. 345., Sv. ruk. 5. 163., Mkl. Etym. 193. — koho. Ach, Bože můj, co mě mrzí svět! Sš. P. 603. Mrzí mě to; Sedmá věc mrzí jeho duši Bp. A byť mladú ženu starý muž nemrzel. Št. Kn. š. 64. Potom tak srdečně jej m- la. Ib. 39. Kohož by jen božie slovo nemrzalo. 1b. 6. Zlý skutek mrzí mě. Št. Uč. 142. b. Co koho najviac mrzí, to sa ho najviac drží. Orl. IX. 246. Cf. Brt. S. 3. vd. 35. 2. b. — koho na koho. Skoro mě to již na tebe mrzí. Sá. Na tebe mě lo tak nemrzí, jako na bratra. Us. — koho kde. Co mě při té věci nejvíce mrzí. Sá. Co sem vas tak, mo macičko, v domě mrzela, dy sće mé tak mladičku vydać musela. Sš. P. 468. — se jak. Budú se přieliš m. Št. Kn. š. 39. komu. Třeťú mrzie všemu lidu. Hr. ruk. 281. Duši mej mrzí život mój. Alb. 37. 6. Skrze to Bohu mrzímy, odibiles sumus. Otce. 196. b. Kostečníci mrzí všem lidem i Bohu. Hrad. 115. b.