Mstíti
Mstíti, cf. Mkl. Etym. 209. Mstíjící. BO. — abs. Dobře radím: Chraň se ta., chceš-li k nebi přístup míti. Hkš. exc. —- čeho: křivdy. Št. N. 95., Kn. š. 168. Jenž (Bůh) mstí všeho skutka zlého. Sv. ruk. 41. —- čím. Poněvadž Sulík póhona póhonem mstí, nemá J. Kropáč odpovídati. Půh. I. 403. Všemi pomstami něco m. Žžk. 14. Hřiechóv dopuštěných pláčem mstěte. Hus 11. 14. Tím se Bavorští mstili. Arn. 1834. — nad kým (se jak proč, čeho, čím). Aby nad námi mstěno nebylo. Bart. Báli se, aby nad nimi nemstil. V. Budúť sě nad vámi m. Žk. 135. Nad tierm tieže mstil. Št. N. 95. Po- ňavadž Bóh plně msti nad neumnými; Msti pán Bóh hřiechu nad člověkem; Pakli ne- zaplatí, tehda nad nimi mstí kletbami; Tak jest činil Bóh prve pro hřiechy mstě nad kněžimi než nad obecným lidem. Hus I. 249., 373., 415., II. 117. Chceš-li nad někým se m., hleď mu dobrodincem býti. Hkš. — co zač na čem. Za to tebe Bůh m. (tre- stati) bude na zdraví. Wtr. exc. — kde (čeho, nad ,kým, co). To se na něm mstilo. Kká. Š. 48. Bůh v pravnucích msti ještě otců hřích. Ib. 79. M. něčeho na někom. Lpř. Sl. I. 83. Aby se ve své při nemstili. Výb. H. 1398 Žádného hriechu Bóh tak obecně nemstil na světě jako smilstva. Št. Kn. š. 113. Aby na onom světě nad ním věčně mstěno nebylo. Vš. 85. Chtěje na nich těch nájezdů m. Šf. Strž. I. 245. — se jak. Na krev se m. Kká. Td. 301.