Mučiti
Mučiti, muč, -če (íc), il, en, ení; mučí- vati, quälen, peinigen, foltern, martern. — co, koho. Kat mučí zločince. Jg., V. Nohy mučiti. Št. — se, koho čím: mukou, Hus., hladem a smradem. Dal. 103. Bolestí se m. V. M. se nevděčnou prací. Ml. M. koho di- vokú mukú. Kat. 2736., 1117. — koho proč: pro zločin, Us., z peněz. Haj. Vždy se pro mě mučie. Kat. 822., 1207. — se s kým a) Namáhati, muckovati se s ním, b) natrápiti se ho. S Kristem se mučiti = mučiti ho. Hil. — koho kde. M. někoho v mučírně na mučidlech před svědky, aby vyznal (tre- stán byl) atd. Us. V plamenu, Br., v pekle, Chč. 634., na skřipci pro víru až do umdlení. Bart. 149. — jak. Za sucha někoho m. Die trockene Folter. Žer. Záp. II. 26.