Mučiti
Mučiti, Mkl. Etym. 201. — abs. Nadeje mučí. BO. Co mučí, to učí. Lpř. — koho. Když mučí mě nepřítel. Ž. wit. 41. 10. — se jak. Kdo sa k zlému učí, nadarmo sa mučí. Glč. II. 255. — koho jak dlouho proč. Panny ciesařovým kázáním tak dlúho jsú mučeny, až . . . Pass. — čím. Jimiž (mukami) tě bez meškánie kázal m. Výb. II. 19.