MůraMůra Cf. Morous (2. dod.), Mách. 175. až 180., Vesna 1886 370. Jak se stávají lidé můrou? Vz NZ. I. 606., Mus. 1891. 273. M v podání lidovém; M. = netělesný obraz lidský, jakási pára nebo stín, má vůli svého majetníka tělesného, je zcela po- dobná tělu, z něhož vychází atd.; M. také = duše zlé ženy, která vychází o půl noci mořit; Můry objevují se v podobách růz- ných; nejčastěji jako obluda ženská, která v podobě stébla klíčovou dírkou n. ně- jakou skulinou do bytů se promyká nebo jako stín táhlý atd. Vz Mus. 1891. 273., 274. Můry chodí na lidi, na dobytek i na stromy (ty schnou). Vz Mus. 1891. 276. — M. = neduh, který člověka v noci dusí a tlačí tak, že ani mluviti ani hnouti sebou Nemůže. Hj. j. Herb. 322. Cf. Mtc. XVI. 122.
